historie

V roce 1942 se začala psát historie současně největší hutní společnosti České republiky. Tehdy Vítkovické železárny, v důsledku omezeného rozvoje vzhledem k umístění ve městě, započaly výstavbu svého jižního závodu v Kunčicích.

31. prosince roku 1951 došlo k osamostatnění a vznikla Nová Huť Klementa Gottwalda (NHKG), národní podnik. Den na to slavnostně zapálili první vysokou pec, ze které na začátku března 1952 vyteklo poprvé surové železo. Od té doby se píše historie jednoho z největších závodů u nás, který má roční výrobní kapacitu 3,6 milionu tun oceli.

Areál huti je živoucím organismem, který se v průběhu sedmdesáti let rozrostl až na několik set hektarů. Zatímco v minulosti se investovalo především do rozšiřování výroby, přelom století znamenal pro huť investice do modernizace, ale především do ekologizace výroby. Nejvýrazněji se do historie huti zapsal rok 2015, a to jako rok rekordní ekologizace. Ještě nikdy v historii huti neprobíhalo tolik ekologických investičních projektů zároveň. Celkem se postavilo 14 technologií v hodnotě přes 3 miliardy korun.

V letech 2021 – 2030 bude v huti probíhat vlna masivních investic do modernizace výroby ve výši cca 20 miliard korun s cílem vytvořit předního výrobce oceli ve střední Evropě s čistou výrobou a kvalitními produkty. Součástí transformace huti bude výstavba nové hybridní technologie výroby oceli a zásadní modernizace válcoven.

Za sedmdesát let svého provozu podnik vyrobil 147 milionů tun surového železa a téměř 177 milionů tun oceli. I proto byla Ostrava v druhé polovině 20. století nazývána „ocelovým srdcem republiky“.

Těžké začátky

Ihned po založení huti se začal utvářet hutní kombinát pěti koksárenských baterií, dvou vysokých pecí s licím strojem, čtyřmi Siemens-Martinskými a pěti hlubinnými pecemi. Dále byla vybudována blokovna, válcovna trub, slévárna šedé litiny a část elektrárny včetně vodohospodářství. Realizace těchto projektů trvala sedm let.

Během výstavby NHKG bylo přemístěno 2 250 000 m3 zeminy, zpracováno více než 700 000 m3 betonu, sestaveno na 35 000 tun ocelových konstrukcí a téměř 45 000 tun strojního zařízení. Dále bylo vybudováno 7 km plynového potrubí, uloženo do země téměř 16 km litinového potrubí a položeno na 3000 tun kabelů.

Na počátku svého provozu byly hutě ve ztrátě i kvůli vysokým investicím. Teprve v roce 1964 se dosáhlo poprvé zisku, který činil 333 milionů Kčs.

Postupný rozvoj hutí
Od roku 1958 se rozšiřovaly kapacity pro produkci základních surovin jako jsou koks, surové železo a ocel, se stavěly provozy s následným zpracováním těchto produktů. V tomto období byla zprovozněna válcovací trať a linka na výrobu osobních, nákladových a traktorových kol. Počátek koksárenských baterií se navýšil o čtyři, přibyly dvě vysoké pece a pět sklopných pecí pro výrobu oceli. Byla postavena také nová blokovna, pásově tratě P-250 a P-800, kontidrátová trať, zařízení na výrobu trubek, kyslíkárna a jiné.

V období normalizace probíhala modernizace Siemens-Martinských pecí na pece tandemové, které jsou v provozu dodnes. Velké investice byly spojeny s velkokapacitní koksárenskou baterií a středojemnou válcovnou. Tato válcovna má jednu z nejdelších válcovacích tratí (zhruba jeden kilometr) a v 80. letech byla co do výše investic (přes 7 miliard korun) druhým nejvýznamnějším investičním projektem v republice – hned za jadernou elektrárnou Temelín.

O necelých deset let později proběhl zkušební provoz nové válcovny na výrobu širokého za tepla válcovaného pásu, tzv. minihuti. Tato významná investice nahradila dvě zastaralé pásové tratě. Šlo o unikátní technologii, druhá taková minihuť byla pak postavena pouze v Číně, kam odborníci z Nové huti jezdili zaučovat tamní pracovníky.

Postupný rozvoj hutí
V roce 1989 došlo ke změně názvu a z NHKG se stala Nová Huť, státní podnik. S touto změnou se pojí další významné technologické události, zejména přechod od odlévání oceli do ignotů k plynulému odlévání oceli.

Vstup ArcelorMittal do ostravských hutí

V roce 2003 byla Nová Huť zcela privatizována a vznikl podnik ISPAT Nová Huť. O rok později došlo ke změně názvu společnosti na Mittal Steel Ostrava, a.s. V rámci privatizace se z některých provozů a závodů staly přidružené nebo dceřiné podniky, například JAKL Karviná, a.s., Nová Huť Zábřeh, a.s. nebo Vysoké pece Ostrava a.s.

V roce 2006 došlo ke sloučení Mittal Steel s druhým největším výrobcem oceli Arcelor, a vznikl tak světový gigant, v důsledku čehož se změnil i název ostravské huti na ArcelorMittal Ostrava.

Investice do ekologizace

V období 2011 -2016 proběhly rozsáhlé investice do ekologizace výroby. V roce 2011 společnost vybudovala moderní tkaninový filtr v severní části aglomerace za miliardu korun. V roce 2012 se pak odsířila koksovna za více než 200 milionů korun a na začátku roku 2013 se odprášily vápenné cesty na ocelárně tkaninovými filtry. Ekologizace se stala pro huť prioritou, proto dále investovala do ekologických projektů nad rámec svých povinností.

V roce 2013 byla zahájena další etapa ekologizace huti a její energetiky v hodnotě tří miliard korun, která snížila emise prachu o více než 500 tun ročně. Dvě miliardy z celkové částky šly do ekologizace jižní aglomerace, vysokých pecí a koksovny. Denitrifikace kotlů na energetice vyšla na jednu miliardu. Díky tomu, že ostravská huť s čtyřletým předstihem splnila přísné ekologické limity dané Evropskou unií, získala od ní na další ekologické akce nad rámec legislativy až 90% dotaci. Do provozů se instalovaly tkaninové filtry – nejlepší odprašovací technologie na světě, která dokáže zachytit i ty nejmenší částice prachu. Během roku 2015 se podařilo všechny tyto technologie uvést do provozu.

Tím ale ekologizace huti neskončila. Kromě dalších drobných investic do snižování vlivu výroby na životní prostředí byl v roce 2016 spuštěn nový fluidní kotel K14 za 1,5 miliardy korun, který nahradil čtyři původní uhelné kotle, zvýšil efektivitu výroby energie a také snížil emise plynů a prachu. Díky investicím do ekologizace patří huť mezi nejčistější na světě.

V roce 2019 byly celkové roční emise prachu na úrovni 323 tun, což bylo o 78 tun méně než v roce 2018. Toto množství tvoří méně než 15 % emisí oproti stavu v době privatizace huti v roce 2003 a méně než 1 % v porovnání s 80. lety 20. století.

Dobročinné projekty

Za poslední roky si společnost v regionu vybudovala jméno spolehlivého souseda a zaměstnavatele. Kromě investic do ekologizace přispívá desítky milionů korun ročně na dobročinné projekty, podílí se na kulturním životě v regionu, klade důraz na podporu technického vzdělávání, podporuje zaměstnance ve firemním dobrovolnictví i dárcovství krve.

Změna vlastníka v roce 2019

Počátkem července 2019 dokončila skupina ArcelorMittal prodej ostravské huti, kterou se souhlasem Evropské komise koupila skupina LIBERTY Steel, která je součástí globálního koncernu GFG Alliance Sanjeeva Gupty. 1. července 2019 tak ostravská huť nese název LIBERTY Ostrava.

Změny s novým vlastníkem

V roce 2020 GFG Alliance podnikatele Sanjeeva Gupty dokončila v Ostravě strategickou analýzu a bude zde do roku 2030 investovat přibližně 20 miliard korun do transformace huti. V následujících deseti letech se zde postaví nová unikátní (první v Evropě) technologie výroby oceli, která nahradí stávající tandemové pece, a na zásadní modernizaci válcoven.

Investice a budoucnost pro ostravskou huť

Součástí strategických investic do roku 2024 je především vybudování nové hybridní technologie, první svého druhu v Evropě. Ta huti umožní využívat větší objem šrotu, sníží závislost na dovážených surovinách a zároveň radikálně sníží vliv výroby na životní prostředí. Spojením výroby oceli ze surového železa s technologií elektrické obloukové pece huť získá také větší flexibilitu. Další významnou součástí investičních plánů je zásadní modernizace válcoven, která zvýší kvalitu oceli a zlepší péči o požadavky zákazníků. Hlavním cílem transformace je do roku 2030 dosáhnout v LIBERTY Ostrava i celé skupině GFG uhlíkové neutrality.

Klíčem k dlouhodobé prosperitě LIBERTY Ostrava je připojení k síti velmi vysokého napětí, které prostřednictvím většího využití elektrické energie v huti umožní další snížení emisí CO2. Výstavba připojení k síti se plánuje do konce roku 2025.